Druhý díl projektu je věnován postavě Perchty z Rožmberka – jedné z nejznámějších žen českých dějin, opředené legendami, silou i vnitřním utrpením. Její osud, spojený s rodem Rožmberků, dodnes rezonuje jako symbol ženské odvahy, vytrvalosti a skryté důstojnosti.
Hlavním motivem šperku se stává pětilistá červená růže – erbovní znak Rožmberků. V této interpretaci není pouze heraldickým symbolem, ale živým květem šípkové růže, nesoucím vrstvy významu: krásu i trny, lásku i bolest, křehkost i sílu. Stejně jako příběh Perchty.
Šperk je navržen jako autorský artefakt, který propojuje historickou symboliku s přírodní formou a současnou technologií. Vzniká jako pocta nejen jedné ženě, ale i hlubším tématům – postavení ženy v historii, vnitřní svobodě a proměně utrpení v sílu.
Jeho základem je skutečný květ šípkové růže, který jsem zachovala pomocí galvanoplastiky a proměnila ve šperk. Ne náhodou jsem zvolila šípkovou růži. Právě její jednoduchý pětilistý květ se stal erbovním znamením jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů.
Růži doplňují říční perly. Perly byly odedávna spojovány se šlechtou, ženskostí a vznešeností. Jižní Čechy a šumavské řeky kdysi ukrývaly jeden z nejvzácnějších pokladů střední Evropy – sladkovodní perly. Právě ony se staly součástí tohoto šperku jako připomínka kraje, z něhož Perchta pocházela. V příběhu Perchty však vnímám ještě jeden význam. Připomínají slzy ženy, která po většinu svého života hledala pomoc, porozumění a domov.
Ve středu květu se nachází jantar. Jantar byl ve středověku ceněným materiálem, který byl znám i v prostředí šlechty. Do středu růže jsem jej vložila jako symbol času a paměti, které přetrvaly staletí. Stejně jako jantar v sobě uchovává otisk dávné minulosti, uchovává i tento šperk příběh ženy, která se stala součástí české historie i legend.
Součástí projektu je kromě samotného šperku také vizuální a audiovizuální zpracování – fotografická série a autorské video, které přibližují příběh Perchty současnému divákovi a otevírají prostor pro jeho vlastní interpretaci.
PŘIBĚH PERCHTY Z ROŽMBERKA
Perchta z Rožmberka (1429–1476), mje dcerou Oldřicha II. z Rožmberka a Kateřiny z Vartenberka. Narodila se v Českém Krumlově, na tomto místě prožila první, možná jediné, chvíle skutečného klidu a štěstí.
Pro jejího otce Oldřicha II. byl vždy na prvním místě vlastní zájem a shromažďování majetku. Otec provdal Perchtu proti její vůli za Jana z Lichtenštejna na panství Mikulov – a nevyplatil slíbené věno v tisících kop grošů. Z výčitek že s ní nepřišly očekávané peníze se mezi manžely postupně zrodilo otevřené nepřátelství. Psychický nátlak přerostl ve fyzické trýznění a úklady o její život. Porodila dvě děti – dceru a syna. Obě však zemřely v útlém věku. Ocitla se v nouzi, a jenom její slavný Rožmberský původ se stal jejím jediným bohatstvím, záštitou i zárukou pro přežití.
…Útěchu našla ve víře. Pod klenbou kostela se červená rožmberská růže prolíná s příběhem utrpení – jako symbol Kristovy krve… oběti a slz Bolestné Matky. V jejím tichém obrazu se zrcadlí i Perchta – žena, jejíž život se proměnil ve stín a volání o pomoc.
Její dopisy, psané rukou písaře, směřovaly k otci a později i k bratrům. Prosila o peníze. O jídlo. O přikrývku. O záchranu. „Slituj se nade mnou jako otec nad svým dítětem…“ Pomoc však nepřišla. Manželovi neodpustila. A za to jím byla prokleta. Po jeho smrti žila už jenom pár let.
V polovině 17. století označil barokní historik Bohuslav Balbín za pravou Bílou paní právě Perchtu. Dobré strašidlo. Ochraňovala rod, pečovala o děti, pomáhala chudým. Bděla nad svými potomky… až do posledního z rodu – Petra Voka z Rožmberka.
Podle staré pověsti dodnes prochází chodbami svých domovů a v rukou drží svazek klíčů. Když má bílé rukavice – očekávejte radost. Černé znamenají smutek. Červené varují před ohněm.
ZÁVĚR
Historie není tvořena jen událostmi… ale lidmi, kteří je museli unést. A pověstmi, v nichž lidé uchovávají ty, na které nechtějí zapomenout.
Růže v Krumlově zůstává navždy, ve spoustě podob uchovaná ve štítech domů, na branách, freskách i kamenných zdech. Ve znaku města. Jako součást erbu. Jako otisk historie. Jako symbol. Jako šperk, který promlouvá místo slov. Tichá připomínka příběhů, které neumlčel čas.
Za podporu projektu a spolupráci děkujeme:
Městu Český Krumlov
Národní památkový ústav – Státní hrad a zámek Český Krumlov,
osobně kastelánovi Pavlu Slavkovi
Státní oblastní archiv v Třeboni,
osobně Mgr. Blance Čechové, Ph.D. a ředitelce archivního odboru Mgr. Markétě Hrdličkové
Městu Rožmberk nad Vltavou,
osobně starostovi Mgr. Bohuslavu Čtveráčkovi
Cisterciácké opatství Vyšší Brod,
osobně převoru P. Justinu Janu Berkovi, O.Cist.
Firmě BLUEmbro.cz,
osobně Janu Zahradníkovi
ÚČINKUJÍCÍ
Perchta – modelka, zpěvačka a tanečnice Neira
Fotografie - Kateřina Kramolisová
Kamera a střih – Jan Sommer
Vizáž – Martina Schreibová
Kostýmy – Hana Ambrůžková, Městské divadlo Český Krumlov
Text a historická konzultace – Mgr. Veronika Polnická, Státní hrad Rožmberk
Voice-over – Kateřina Sněhotová
Šperk a scénář – Olga Vondráková